... SLko zkrátka vymírá.
Můj virtuální svět požírá Nicota ... asi tak jako to bylo v Nekonečným příběhu. Bohužel už si nepamatuju, jak to tam dopadlo, asi jsem si ten příběh podvědomě vyšoupla z paměti, neboť jsem u tohohle filmu probrečela tolik slz..
Když si vzpomenu, jaké to bylo před rokem .. všichni víme - Valuta, Slovakia - bylo to kouzelný, pro mě to bylo jako živé snění ... které se s ubíhajícím časem rozplývalo a rozplývalo... až nakonec teď už zbyly jen takový malý čmoudíky z toho krásnýho, růžovýho obláčku..
Parta se už dávno rozpadla, několik lidí odešlo, odchází osoba, která tvořila největší kus toho krásnýho obláčku, na kterým jsem si tak lebedila... některé duše se taky už rozhoupávají k odchodu ...
a z SLka už pro mě zbyde jen velká prázdná díra..
A přestože kdokoliv může říct, že něco krásnýho končí, ale jiné krásné zase příjde, přesto mám obrovský tušení, že už nikdy to v tom druhým životě nebude ani zdaleka tak ..TAK.. jako to bylo ..
A je mi z toho
docela smutno ...